Motto: „Protokol: Sada pravidel, podle nichž komunikují dva počítače nebo počítač s periferním zařízením.“ Online slovník cizích slov

Autorem odborného článku je Dag Jeger, externí redaktor NETGURU.

Jó, to za mých mladých let nebývalo, tolik protokolů jako dnes. Žádné počítačové sítě, žádný Internet. Balíky děrných štítků jsme poctivě pěšky nosili do výpočetního střediska, kde vládly všemocné operátorky asi stejně, jako dnes ve špitálech vládnou sestry. Jeden den jsme přinesli štítky, druhý den je obdrželi zpět s dvěma metry traktorového papíru, na němž byl vytištěn program s označenými chybami. Kdo měl štěstí a přístup k děrovačce, opravil chybné štítky sám, kdo neměl, a nás byla většina, nosil opravy děrovačkám do děrovny a musel čekat do druhého dne. Jediným protokolem byla bonboniéra, kafe nebo kytička slečnám od počítače. Pak se všechno začalo měnit. Uživatelům líným chodit pěšky do výpočetního střediska vymysleli terminály, takže mohli sedět v kanceláři na zadcích a pěkně si ťukat programy a data rovnou. Jenže i to jim, zejména vědcům, jejichž čas je jak známo obzvlášť drahocenným, bylo málo. Prý, že by potřebovali pracovat se společnými daty a programy. A tak se začaly počítače propojovat.