Autorem odborného článku je externí redaktor Dag Jeger

Motto: „Zkuste to bez drátů, milý Marconi!“ Jaroslav Cimrman ve filmu ‘Jára Cimrman ležící, spící‘ 1983

Na okřídlenou Cimrmanovu radu ohledně přenosu informací jsem si nedávno vzpomněl při zhlédnutí televizní reklamy jedné nejmenované banky. Začíná sdělením, že Marconi zrušil vedení.  Pominu-li očividnou skutečnost, že podobná sentence je stejně stupidní, jako prohlášení, že bratři Montgolfierové, vynálezci horkovzdušného balonu, zrušili silnice, jasný historický důkaz, kdo komu a jakým způsobem zrušil vedení, podává právě v záhlaví uvedený Smoljakův film.

A tak to je v reklamě se vším. Už se chystá i první 4D film. Nevěříte? Kromě 3D brýlí dostanou návštěvníci ještě 4D aromatický pytlík, k němuž si budou během představení čichat. Jak zatím upoutávka neuváděla, na plátně se nejspíš budou zobrazovat pokyny. To bude v kině smradu. Napadlo mne zavést pátý rozměr, pocit. Obzvlášť dobře by se dal realizovat třeba erotický 5D film. Každému z diváků by se při vstupu přidělil partner a další nezbytné hygienické pomůcky. Za příplatek by si bylo možné partnera vybrat, páry by naopak měly slevu, neboť by se ušetřilo na komparsu. Myslím, že by se návštěvníci 5D biografu obešli i bez aromatických sáčků. Ke sledování thrilleru by se půjčovaly samopaly, k hororům břitvy nebo motorové pily. A to jsem ještě nezapojil chuť. Sledování Indiana Jonese při večeři v chrámu zkázy by musel být opravdu gurmánský zážitek.

Vraťme se nicméně k mobilním a bezdrátovým technologiím. Není tak dávno pryč doba, kdy se v propagačních a místy i v technických textech v souvislosti s mobilním telefonováním objevilo označení 2G síť.  Jeho úkolem bylo odlišit původní analogové bezdrátové telekomunikační technologie, které se používaly v průběhu osmdesátých let, od nově nastupujících a principiálně odlišných digitálních standardů, které se objevily začátkem let devadesátých. Prvním komerčním plně digitálním standardem pro celulární mobilní sítě byl „globální systém pro mobilní komunikaci“, GSM, použitý poprvé finským operátorem Radiolinja v roce 1991. Kromě GSM byly v 2G sítích postupně použity i další digitální technologie včetně CDMA, TDMA, iDEN nebo PDC. Zvyšování přenosových rychlostí a výrazné rozšiřování služeb 2G sítí i pro datové přenosy vyvolaly potřebu novější a výkonnější sítě opět nějak principiálně odlišit. Nejde-li to technicky, pak se o to postará alespoň marketing a, aby poukázal na fakt, že něčí síť je poněkud lepší a výkonnější, než síť konkurence, vymyslí třeba dvouapůltou generaci, 2.5G. S desetinnými čísly, stejně jako s miligramy v jiné reklamě, se dá hrát velké divadlo, takže 2.5G zdaleka neznamenalo konec tvořivosti. Například sítě EDGE jsou poměrně často označovány jako 2.75G. 

Zásadní změna přichází až na přelomu milénia, kdy se objevují digitální mobilní sítě třetí generace, které používají technologie paketového přenosu. Byli tu však někteří, kteří svoje 2.5G sítě vydávali za sítě 3G už tehdy a dnešní 3G sítě už dnes označují jako 4G. 3G sítě v současné době zahrnují technologické standardy odpovídající specifikaci ITU-R IMT2000 (International Mobile Telecommunications 2000) a zahrnují technologii EDGE, která zřejmě postupně zanikne, CDMA2000 a technologii UMTS s několika různě rychlými protokoly z rodiny HSPA (např. HSDPS nebo HSPA+) a několika různými rádiovými rozhraními. Mezi 3G sítě patří i DECT, která je určena pro bezdrátové telefony s krátkým dosahem a není obvykle v souvislosti s globálními sítěmi 3G zmiňována. V závislosti na poskytovaném protokolu a přenosových vlastnostech, zejména rychlosti, bývají pak s cílem marketinkového odlišení rychlejší HSPA sítě označovány jako 3.5G, 3G+ nebo dokonce Turbo 3G. Turbo je vůbec skvělé slovo, vzpomínám si v osmdesátých létech na počítače označované „Turbo XT“, s taktovacím kmitočtem procesoru 10 MHz, ano 10 MHz, oproti původnímu taktu XT, který činil 4,7 MHz. Podobně se dají zneužívat řádové předpony mega a giga. V roce 2007 byla specifikace 3G doplněna technologie WiMAX. 

V roce 2008 vydává ITU-R specifikaci IMT-Advanced pro sítě čtvrté generace, 4G. Sítě 4G podle IMT mají být založeny na IP infrastruktuře s přepínáním paketů, poskytovat přenosové rychlosti do 100 Mb/s pro přístup vysokou mobilitou a až 1 Gb/s pro přístup s nízkou mobilitou, např. při bezdrátovém přístupu z nepohyblivých stanovišť, využívat dynamického sdílení síťových prostředků, umožňovat bezproblémové předávání provozu (handover) v heterogenních sítích a celkově poskytovat vysokou kvalitu služeb pro přenos nových generací multimédií. V současné době sítě 4G zahrnují dva kandidáty: WiMAX a LTE. Nehodlám se pouštět do diskuse, zda obě či alespoň jedna z nich vyhovují zcela specifikaci sítě 4G, nicméně někteří světoví poskytovatelé již hovoří o tom, že spustili „první“ síť 4G. Možná, že se o tom dozvíme víc i v dnešním tématu časopisu Netguru.